Prodej fotografií

Novinářská fotografie

Než si povíme o prodeji fotografií tak jak ho známe z dnešní doby, musíme se nejdříve seznámit z jeho historií a vývojem. Všemu předcházela novinářská fotografie!

Novinářská fotografie, zpravodajská fotografie, fotožurnalismus, žurnalistická fotografie nebo reportážní fotografie (reportare = přinésti zprávu) je součástí žurnalistiky, která připravuje a vytváří snímky pro doplnění zpráv nebo článků. Novináři, kteří jsou zapojeni do tohoto oboru, jsou obvykle známi jako reportéři, fotožurnalisté nebo grafici a mají významný vztah k výtvarné fotografii. Vývoj zpravodajské fotografie lze vysledovat již od samého počátku vynálezu fotografie. První deník, který ji použil, byl Daily Graphic v New Yorku v roce 1880. Touto událostí byly položeny základy novinářské fotografie.

Rozvoj fotožurnalismu probíhal zejména v dobách politických konfliktů, nebo vojenských střetů v různých zemích. Novinářští fotografové zaznamenávali historii událostí za španělské občanské války, španělsko-americké války, války ve Vietnamu a obou světových válkách a při mnoha jiných vojenských událostech. Takzvaný zlatý věk fotožurnalismu (1930–1950) se ne náhodou překrývá s druhou světovou válkou, během níž byl zaznamenán pozoruhodný technologický pokrok válečné fotografie.

S rozvojem tiskařských technik, jako byl vynález ofsetové tiskárny, dosáhl fotožurnalismus nejlepší úrovně kvality v tištěných publikacích. Příchod nových technologií, jako byl Internet, zahájil novou éru v oblasti zpravodajství na celosvětové úrovni, označované jako digitální žurnalistika. Významné události, které otevřely dvacáté první století, jako útoky z 11. září 2001, invaze do Iráku v roce 2003 a tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, pomohly mimo jiné vzniknout značnému množství vizuálních informací. Často také díky novým, moderním a dostupným technologiím v rukou i naprostých amatérů, což vedlo některé pozorovatele k tomu, že začali hovořit o „krizi žurnalistiky“. Jiní to naopak označovali za začátek nové éry v poskytování informací.

 

Fotožurnalismus je formou žurnalistiky, která pořizuje, edituje a prezentuje informační materiál ve zpravodajství médií včetně fotografií, digitálních a zvukových dat. Zahrnuje taková pravidla, aby obraz, který je spojen se zveřejňovanou událostí, mohl být použit pro účely žurnalistiky.

Novinářská fotografie je vedle dokumentární fotografie součástí informativní fotografie. K informativní složce se může přidat ještě složka emotivní a estetická. Od výtvarné fotografie se žurnalistická liší v zobrazení reality, neboť má diváka především informovat, případně vhodně doplňovat novinový článek. Například žurnalistické fotografii ze sociálního prostředí se věnují fotografové se silným sociálním cítěním. Jejich snímky by měly motivovat jedince a instituce k nápravě zobrazených nedostatků a křivd.

Fotožurnalismus se může svým účelem použití odlišovat od dalších fotografických žánrů, jako je například fotografie přírody, dokumentární fotografie nebo portrétní fotografie, ale může s nimi také splývat, například s ohledem na text, ke kterému je fotografie přiložena. Zahrnuje širokou škálu oblastí zájmu: válečnou fotografii, sportovní fotografii, zpravodajství ze showbyznysu, politiky, zpravodajství o sociálních problémech a o všem, kde je možné vytvářet ke slovní informaci obraz. Podobně sem patří dokumentace rozhovoru a reportážní a dokumentární fotografie ve všech podobách. Může se dále dělit na fotografický příběh, fotopovídku, reportáž, fotografickou esej, fotografický portrét nebo fotografický sloupek.

Novinářská fotografie by měla splňovat několik zásad. Předně má dodržet všechny požadavky na novinářskou etiku, pokud jde o přesnost, pravdivost a objektivitu. Obrazová informace by měla vykazovat aktuálnost tím, že má spojitost s nedávno zveřejněnou událostí. Zobrazená situace by měla být objektivní a korektní, informace by měla odrážet skutečnost, měla by být spolehlivá, přesná a fakta oddělena od subjektivního pohledu nebo osobního zaujetí autora. Měla by být zachována neutralita ve vztahu ke zpravodajství, přesnost, relevance i úplnost. Obrázky mohou být doplněny souvisejícími zprávami, které jejich význam doplňují nebo vysvětlují.^[6][7][8] Obrázek by rovněž měl splňovat estetické požadavky na světlo, ořez, věcné vztahy prvků a perspektivu. Základní prvky fotografie v tisku se přizpůsobují účelu použití v dokumentu, zpravodajství nebo ilustraci.

Moderní fotožurnalistika

První dvě desítky let dvacátého století se považují za počátky moderní fotožurnalistiky. Ve dvacátých letech došlo ve všech zemích k rozvoji fotožurnalistiky díky moderním tiskařským technologiím, fotoaparátům Rolleiflex, Contax a prvnímu přístroji na kinofilm Leica. Leica byla mnohem pohotovější než starší typy přístrojů.

Ve Francii se objevili fotografové jako například Jacques Henri Lartigue, André Kertész nebo Brassaï. V Německu to byli Erich Salomon, Felix H. Man, Tim N. Gidal, Wolfgang Weber, Alfred Eisenstaedt a Martin Munkácsi. V USA působili například Helen Levittová nebo Lisette Modelová. Američan Lewis Hine od roku 1905 systematicky fotografoval imigranty a dělníky v továrnách, následující rok dokumentoval dětskou práci. Jeho snímky pomohly prosadit zákon o zákazu dětské práce. Fotografie tak poprvé vstoupila do role společenského argumentu a sociologie ji mohla využívat jako dokumentační nástroj. Newyorčan Weegee zaznamenával tehdejší noční život města, zločiny, noční pijany a rozvášněné milence. Využíval známostí s policií, ve svém autě měl nainstalovanou krátkovlnnou vysílačku a v jeho kufru kompletní temnou komoru, aby mohl co nejdříve fotografie vyvolat. Na místo zločinu dorazil zároveň s policií nebo před ní, udělal rychle pár záběrů a ráno je prodával novinám.

Makrofotografie

Makrofotografie je fotografování detailů, kdy je daný objekt menší než jeho obraz na filmu či snímači. Nejčastěji se toto používá na fotografování drobných živočichů, jako jsou motýli, mouchy, malé rostlinky apod.

Digitalizace historických fotografických archivů

Po celosvětovém razantním útlumu vývoje a nabídky výrobců High-End řešení v oblasti skenování je dnes prakticky jediným dodavatelem nových High-End skenerů švédská společnost Hasselblad (dříve také Imacon). Jistě si mnoho zkušených profesionálů vzpomíná na rok 1997 kdy byl představen první model Imacon Flextight Precision, který byl ve své době zajímavou alternativou k tehdy ještě hojně využívaným bubnovým skenerům. Historickým mezníkem ve vývoji technologie Flextight byl v roce 2001 představený model Imacon Flextight 848, který se uplatnil jako naprosto srovnatelné řešení k "bubnům¨ na mnoha špičkových DTP pracovištích v ČR. Model 848 představil revoluční formát 3f RAW a pro digitalizační procesy si několik těchto skenerů v té době pořídila i prestižní světová agentura dokumentu Magnum-Photos. Přes poslední model ještě samostatného Imaconu Flextight 949 z roku 2003 se již dostáváme k současnému vrcholu vývoje, skeneru Hasselblad Flextight X5, tak jak je uváděno v odstavci historická fotografie.

Imacon Flextight Precision (verze II a III) od 1997 Imacon Flextight 848 od 2001 Imacon Flextight 949 od 2003 Hasselblad Flextight X5 od 2006

Technická fotografie

Technická fotografie je odvětví, které se zabývá technickými aspekty fotografie:

• fotografická optika
• fotografická mechanika
• fotografická elektronika
• fotografická chemie
• digitální fotografie
• fotografický software.

 

Další kvalitní zdroje viz: DMOZ